Fresky a Paraboly
Bohuslav Martinů:
FRESKY PIERA DELLA FRANCESCA, H 352
PARABOLY, H 367
Souborné vydání díla Bohuslava Martinů II/2/7
Editoři Janina Müller a Arne Stollberg
BA 10582-01, partitura v plátěné vazbě (25,5 x 32,5 cm)
· První vědecko-kritické vydání
· Detailní předmluva a kritická zpráva od editorů (obojí v angličtině a v češtině)
· Faksimile důležitých pramenů
Fresky Piera della Francesca, H 352, a Paraboly, H 367, patří k vrcholům pozdní neoimpresionistické orchestrální tvorby Bohuslava Martinů, vyznačující se kaleidoskopickým fantazijním stylem. Své mimohudební inspirace (výtvarné, resp. literární) transformují do zákonitostí hudebních forem, které jsou otevřeny asociacím, sahajícím od navození atmosféry až po filozofické úvahy o podstatě lidské existence.
Fresky složil na jaře 1955 a koncipoval je podle cyklu renesančních fresek Piera della Francesca v bazilice svatého Františka z Assisi v italském Arezzu. Premiéra se uskutečnila 26. srpna 1956 na Salcburském festivalu v podání Vídeňských filharmoniků a Rafaela Kubelíka.
První dvě věty Parabol vznikly v červenci 1957. Po odmlce, způsobené jinou prací, se k nim vrátil až na začátku roku 1958 a poslední 3. větu dokončil 8. února. Premiéra se uskutečnila v Bostonu s Bostonským symfonickým orchestrem pod taktovkou Charlese Muncha 13. února 1959. Motta prvních dvou vět Parabol odkazují na filozofický esej Citadela Antoina de Saint-Exupéryho. Motto pro 3. větu vytvořil Martinů jako volnou montáž citátů ze hry Georgese Neveuxe Putování Théseovo (1943), která se stala poté také předlohou jeho opery Ariadna, H 370 (1958). Souvislost mezi motty a hudbou Parabol je sice přinejmenším volná a v případě třetí věty dokonce spíše náhodná, to by však nemělo zastínit skutečnost, že tyto texty patří k Parabolám jako její nedílná součást. Nejedná se o programy, které by byly ilustrovány hudbou nebo jí převyprávěny, ale spíše o filosofické koncepce, které se méně týkají obsahu a více formy skladeb, neboť pro skladatele nešlo o nic menšího než o obrazné zrcadlení „pravdy“ lidské existence ve formě podobenství (parabol).
Jedenáctý svazek Souborného vydání díla Bohuslava Martinů vychází z důkladného vyhodnocení všech skladatelových autografů a jejich kopií a vyhodnocením rozsáhlé skladatelovy korespondence, která je i zdrojem řady nových poznatků o genezi obou skladeb.