Digitalizace

Institut Bohuslava Martinů zpřístupňuje nashromážděné kopie pramenů (v digitální nebo papírové podobě) v prostorách knihovny. Jejich zpracování a vědecký popis je pro badatele k dispozici online v Databázi pramenů. Základní členění databáze je: Skladby, korespondence, fotografie a kresby, prameny, ostatní (lidé, korporace).

Projekt digitalizace v Institutu Bohuslava Martinů začal v roce 1999. Je financován Nadací Bohuslava Martinů, která je nositelem autorských práv a dále finančními prostředky z grantů.

Hlavním cílem této práce je vytvořit kopie všech dostupných pramenných materiálů o životě a díle skladatele v digitální formě. Jedním ze stěžejních důvodů zpracování je také zajistit jejich zachování v digitální podobě, která zabezpečí věrnou reprodukci v případě ztráty nebo zničení originálních exemplářů.
V Institutu jsou zpřístupněny materiály často jinak nedostupné, včetně pramenů z množství knihoven, archivů a soukromých sbírek.
Digitalizace je vzhledem ke svému rozsahu pro Institut náročný úkol, proto byl celý dosavadní projekt rozřazen do tzv. fází, z nichž každá zahrnuje zpracování určitého okruhu dokumentů z různých zdrojů (knihoven a nakladatelů – např. ČMH, CBM v Poličce, MZM v Brně, nakladatelů Bärenreiter a Schott).

V první fázi byly digitalizovány všechny dostupné fotografie Bohuslava Martinů, jeho rodiny a přátel. Zdrojovou základnou těchto dokumentů byly zpracované fondy Památníku Bohuslava Martinů v Poličce (rodném městě Bohuslava Martinů) a dále Českého muzea hudby v Praze. Vzhledem ke špatné kvalitě mnoha fotografií byly prováděny rozsáhlé retuše a jejich výsledná kvalita je tak mnohdy vyšší než u originálů. To se ukázalo být velice přínosné zejména v běžné publikační praxi (např. koncertní programy, booklety cd, knihy, časopisecké studie).
Pro souborné kritické vydání je prvořadá digitalizace pramenů notových a textových, proto je v posledních několika letech výběr digitalizovaných pramenů zaměřen hlavně na skladby prvních svazků souborného vydání. Pro potřeby editorů je kvalitní barevné rozlišení pro ně jinak nedostupných pramenů klíčové. Ve vysoké grafické kvalitě je možné při zvětšení studovat takové detaily, jaké by v papírových černobílých kopiích byly zcela nerozpoznatelné. Editorům také usnadňuje práci fakt, že jsou prameny shromážděny na jednom místě a je tedy možná jejich vzájemná komparace.