Čestní členové

Prof. Michael Beckerman 
je Carroll a Milton Petrie Professor hudby na Newyorské univerzitě a vedoucím katedry.  Je autorem knihy New Worlds of Dvořák (W.W. Norton, 2003), Dvořák and His World (Princeton University Press, 1993), Janáček and His World (Princeton, 2004), Janáček as Theorist (Pendragon Press, 1994) a Martinů's Mysterious Accident (Pendragon, 2007), a dále článků o Mozartovi, Brahmsovi, filmové hudby, romské hudby, exilových skladatelů, hudby z koncentračních táborů i české hudby. Často přispíval do deníku The New York Times, byl pravidelným hostem pořadu Live from Lincoln Center a vystupoval v dalších rozhlasových a televizních pořadech ve Spojených státech, Evropě a Japonsku.  Je laureátem České hudební rady a dvakrát obdržel cenu Deems Taylor Award.   Působil jako zasloužilý profesor na Lancaster University (2011-2015) a byl Leonard Bernstein Scholar-in-Residence v Newyorské filharmonii (2016-17). V roce 2014 prof. Beckerman obdržel čestný doktorát Univerzity Palackého. V roce 2021 mu byla udělena cena Gratias Agit Ministerstva zahraničních věcí ČR a Harrisonova medaile Irské muzikologické společnosti.  V roce 2022 obdržel čestný doktorát Masarykovy univerzity.

Prof. Jarmila Gabrielová 
je přední česká muzikoložka, studovala na Pražské konzervatoři obor klavír a na Univerzitě Karlově v Praze obory dějiny hudba a nordistika-dánština. Od roku 1976 působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, konkrétně na Katedře dějin hudby, později Katedře dějin a teorie hudby, divadla a filmu, Katedře hudební vědy a nakonec v Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Roku 2002 byla jmenována profesorkou. Přednáší na univerzitách a jiných vysokých školách v USA, SRN, Rakousku, Švýcarsku, Dánsku, v ČR a na Slovensku. Působila jako ředitelka Ústavu hudební vědy FF UK, či jako zástupkyně ředitele a vedoucí Oddělení hudební historie Etnologického ústavu AV ČR. Z vědeckých prací stojí za zmínku například Ediční problematika hudby 19. a 20. století v díle Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů (DAAD – AV ČR D24-CZ34/04-05, 2004–2005). Od roku 2003 je členkou Ediční rady Souborného kritického vydání děl Bohuslava Martinů. 

Tomáš Hanus se narodil v roce 1970 v Brně; mezi 1984–90 na tamnější konzervatoři studoval hru na housle u Bohumila Kotmela a dirigování u Aloise Veselého. Od roku 1990 až do roku 1995 studoval u Jiřího Bělohlávka na Janáčkově akademii v Brně. Vystoupil s většinou českých orchestrů; mezi 1995 a 2006 často hostoval u Pražské filharmonie, České filharmonie a v Národním divadle v Praze. Od roku 2007 do roku 2009 v Brněnském národním divadle dirigoval, mimo jiné, Příhody lišky Bystroušky od Janáčka a operu Julietta od Martinů. O Hanuse je mezinárodně obrovský zájem v operních domech; od prvního vystoupení ve Vídeňské státní opeře, kde roku 2017 dirigoval operu Rusalka, zde pravidelně každý rok hostuje. V roce 2016 začal působit jako hudební ředitel Velšské národní opery v Cardiffu. Jeho vystoupení byla přijata s obrovským nadšením – nejenom pro jeho podporu českého operního repertoáru. Mezi vrcholy jeho dosavádního působení patřily hluboce dojemná prezentace na základě opery Hanse Krásy Brundibar a ‘intenzivní a vzrušující’ nová inscenace opery Věc Makropulos od Janáčka.

Britský violončelista Steven Isserlis má různorodou kariéru. Působí jako sólista, je členem několika komorních souborů, učítelem i skladatelem. Pravidelně vystupuje s předními světovými orchestry, pořádá recitály ve velkých hudebních střediscích. Organizuje koncertní série pro řadu prestižních lokalit, včetně Wigmore Hall v Londýně,  New Yorkské 92^nd St Y, a festival v Salzburgu. Od violončela také diriguje komorní orchestry klasické hudby. Spolupracuje s mnoha  orchestry dobových nástrojů, uvádí recitály s čembalem a fortepianem. Je také vášnivým příznivcem současné hudby. Často premiéroval nové skladby, např.The Protecting Veil od Sira Johna Tavenera, Lieux retrouvés od Thomase Adese,Tři skladby pro violončelo solo od Györgye Kurtága a veškerá díla od Heinze Holligera a Jorga Widmana. Jeho rozsahlá diskografie obsahuje dvě kompletní nahrávky sonát pro violončelo a klavír od Martinů, nejdříve s klavíristou Peterem Evansem a poté s klavíristou Ollim Mustonenem.  V roce 1998 byl ve Velké Británii oceněn CBE za zasluhy jeho práce v oblasti hudby. 

Klavírista Giorgio Koukl se narodil v Praze roku 1953.   V roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde žije dodnes.   Studia klavíru dokončil na konzervatoři v Zurichu a v Miláně.  Hudbu Bohuslava Martinů poznal poprvé v místrovské třídě vedené skladatelovým přítelem Rudolfem Firkušným. Nahrál všechny skladby Martinů pro klavír a orchestr a je jediný klavírista, který nahrál všechny skladby Martinů pro klavír sólo.  Mnoho neznámých a nikdy nepublikovaných ranýchskladem přepsal a zrekonstruoval ze skladatelových skic, objevených v Centru Bohuslava Martinů v Poličce. Jeho dalším velkým projektem  bylo podobným způsobem objevit, uspořádat a nahrát všechny písně Bohuslava Martinů se sopránistkou Janou Hrochovou.  Jeho přispění k všeobecnému současnému pochopení rané kariéry Martinů nemá obdoby.

Olli Mustonen má unikátní místo na dnešní hudební scéně jako klavírista, dirigent a skladatel. Na klavír se učil hrát již od pěti let. O dvacet let později získala jeho první nahrávka (preludia od Šostakoviče a Alkana) cenu časopisu Gramophone. Mustonen vystupuje se spoustou světoznámých orchestrů; klavírní koncerty Beethovena, Prokofieva a Bartóka: ty má nejraději. Roku 2021 se ve svém rodném Finsku stal hlavním dirigentem filharmonického orchestru v Turku, kde hlavně propaguje hudbu svých krajanů (z minulosti i ze současnosti). Mustonen začal studovat kompozici u známého Einojuhanim Rautavaarou v roce 1975. Uznává, že na několik aspektů jeho kompozičního stylu má vliv také hudba Bohuslava Martinů. Se Stevenem Isserlisem nahrál všechny violoncellové sonáty Martinů; cédéčko obsahuje také Mustonenovu obdivovanou sonátu pro stejný nástroj. V roce 2023 vydal nahrávku Třetího klavírního koncertu Bohuslava Martinů a těší se z každé příležitosti propagovat jeho “ nesmírně fascinující” hudbu.

Frank Peter Zimmermann je považován za jednoho z předních houslistů své generace.   Narodil se v roce 1965 v Duisburgu v Německu. Začal se učit hrát na housle u své matky, když mu bylo 5 let.  Později studoval u Valeryho Gradova, Sashka Gawriloffa a Hermanna Krebberse.  Vystupuje se všemi významnými světovými orchestry, včetně Berlinské filharmonie, Vídeňské filharmonie, Královského orchestru Koncertgebouw a všech důležitých orchestrů v Americe. Je pravidelným hostem při velkých hudebních festivalech, např. v Salzburgu, v Edinburghu nebo v Lucernu.   Během své kariéry vybudoval impozantní diskografii a již nahrál témeř všechny nejvýznamější koncerty repertoáru.  Začátkem roku 2021 bylo jeho cédéčko (BIS) obou koncertů Bohuslava Martinů zvoleno britským časopisem Gramophone nahrávkou měsíce.