1. Benefiční koncert 2015

pátek 18. 12. 2015, 19.30 
HAMU, Sál Martinů, Lichtenštejnský palác, Malostranské nám. 13, Praha 1
Robert Kolinsky, Švýcarsko - klavír
Enrico Pieranunzi, Itálie - klavír
Koncert moderovala Emma Smetana

Program koncertu:
Bohuslav Martinů (1890-1959): Tři české tance pro dva klavíry, H 324
George Gershwin (1898-1937): An American in Paris (úprava pro 2 klavíry Enrico Pieranunzi, česká premiéra)
Enrico Pieranunzi (*1949): Duke's Dream (česká premiéra)
----------------------------
Enrico Pieranunzi : Autour de Martinu – jazzové improvizace na témata skladeb B. Martinů

Všechny fotky z koncertu zde.

Ohlasy z tisku:

Ohlédnutí za 1. ročníkem BK 
Martinů bez fraku
První benefiční koncert na podporu Institutu Bohuslava Martinů, který zazněl 18. prosince 2015 v pražském sále Martinů, byl v mnohém ohledu mimořádnou událostí. Koncert se uskutečnil v rámci každoročního festivalu „Dny Bohuslava Martinů“, založeného z popudu skladatele Viktora Kalabise  r. 1995. Koncert pořádala sesterská organizace Institutu, Nadace B. Martinů. Martinů nikdy nepřijal totalitní režim své vlasti, a ten jeho hudbu odsoudil k mlčení. Většina jeho díla tak zůstala rozptýlena po světě. Institut Martinů jej hledá, zkoumá a zpřístupňuje tak, aby postupně mohlo dojít k jeho soubornému vydání. Tato práce je mravenčí i gigantická, a hlavní zásluhu na ní má muzikolog a skladatel Aleš Březina, jenž v současnosti Institut B. Martinů vede. Po určité době hledání nejvhodnějšího způsobu uchopení hudebního odkazu velkého skladatele, jeví se mi Nadace a Institut Martinů jako dvě ideální ruce k tomu stvořené.

Tento koncert byl mimořádný nejen kvalitou, ale především obsahem. Dramaturgií, atmosférou, a především interprety. Ti vyčarovali jiskření nálad a hudební invence, které rozzářilo a osvěžilo obřadní frakové kněžiště neobvyklou přirozeností a radostným očekáváním všeho nečekaného. Koncert se značným zpožděním formálně uvedla moderátorka Emma Smetana, což byl jediný moment, který bych oželel. Naopak duší a motorem večera byl všestranný italský hudebník Enrico Pieranunzi (1949). Klavírista, jazzman, skladatel, organizátor a pedagog, jenž propadl kouzlu hudby Martinů, kterou propaguje, hraje a která ho inspiruje i v jeho mnohých jazzových kreacích, dokreslujících blízkou spřízněnost světa Martinů se světem jazzu. Ve světě současného jazzu je Pieranunzi jedním z předních představitelů a tvůrců nových světů. V letech 1989, 2003 a 2008 obdržel cenu „Top Jazz“ prestižního časopisu Musica Jazz jako nejvýznamnější italský hudebník, r.1997 cenu Django d´Or jako nejlepší evropský hudebník. Americký Down Beat označil jeho nahrávku „Live in Paris“ jako nejlepší CD let 2000 – 2010. Přes uvedené pocty, Pieranunzi vystupuje velmi civilně a nestrojeně, jeho projev  vyzařuje sebevědomou skromnost a laskavost. Působí neokázale, a s typicky italským šarmem vytříbeného vkusu se i ve svetru pohybuje na pódiu přirozeněji a působivěji, než jiní ve smokingu. Podobně účinkoval jak jeho hudební, tak i slovní projev, kterým vtipně a zasvěceně jednotlivé části pořadu provázel. Mimochodem, angličtina z italských úst je náhle srozumitelná a téměř melodická...
V duchu jazzové tradice, s italsky šarmantní nedbalostí rozevlál Pieranunzi hned zpočátku na pevné konstrukci programu pestré doplňky vlastních improvizací a skladeb. Jsem přesvědčen, že i tím jej výrazně zpestřil a obohatil.

Ve stanoveném programu zazněly Tři české tance pro dva klavíry, H 324 Bohuslava Martinů. Jako partnera si Pieranunzi pozval podobným dojmem působícího klavíristu Roberta Kolínského (1970). Kolínský je úspěšný klavírní virtuos, který dílo Martinů vytrvale propaguje. Žije a narodil se ve Švýcarsku, kam jeho rodiče po sovětské okupaci r. 1968 emigrovali. Je vítězem několika soutěží, a již 20 let je uměleckým šéfem mezinárodního Martinů Festtage v Basileji, kde též má svůj komorní Ensemble Basilisk. Oba umělci předvedli málo hraný opus v dokonalé souhře, okořeněné pulzující jiskrou jazzového plamene.
Jako příklad vzájemného prolínání hudebních myšlenkových proudů Ameriky a Evropy, jejichž aktivním účastníkem byl i Martinů, zahráli umělci po zajímavém úvodu Pieranunziho českou premiéru jeho úpravy proslulé An American in Paris George Gershwina. Zde již jazzový plamen a duch blues žehl evropské vlivy zcela jednoznačně a účinně. Jako další českou premiéru nabídl Enrico Pieranunzi svou skladbu Duke´s Dream pro sólový klavír, spojující prvky vrcholné jazzové improvizace a blues do účinku hloubek klasické hudby. Neobyčejný koncert v závěru vyvrcholil  jazzovými improvizacemi Enrica Pieranunziho na témata skladeb Bohuslava Martinů, provedenými pod celovečerním názvem jeho kreací Autour de Martinů.

Myslím, že ze všech poct a krásných koncertů, jež byly Martinů v tomto jubilejním roce věnovány, by možná tento jej potěšil nejvíce.
Pravoslav Kohout