Institut Bohuslava Martinů, o.p.s.

Institut Bohuslava Martinů v Praze byl založen v roce 1995 jako Studijní centrum Bohuslava Martinů. Idea založení studijního centra, které by zajišťovalo úplný informační servis pro zájemce o život a dílo Bohuslava Martinů, vyšla od PhDr. Viktora Kalabise, bývalého prezidenta správní rady Nadace Bohuslava Martinů. Ředitelem se stal Aleš Březina, do té doby působící na basilejské univerzitě a v Nadaci Paula Sachera. Doslova "na zelené louce" vybudoval instituci, která nyní komunikuje s celým světem a oživuje dílo klasika české moderní hudby.

V roce 1999 schválila správní rada Nadace BM změnu jména na Institut Bohuslava Martinů, který dále fungoval až do roku 2005 jako součást Nadace.

Od 1. 1. 2006 Institut Bohuslava Martinů změnil svou  právní subjektivitu a stal se obecně prospěšnou společností. 

Hlavním cílem Institutu je shromáždit veškeré dostupné dokumenty z pera Bohuslava Martinů i materiály o něm, aby měli zájemci z řad muzikologů, interpretů i široké veřejnosti možnost studovat skladatelův život a dílo v plném kontextu doby. K tomuto účelu byla vytvořena knihovna tištěných partitur, kopií rukopisů, muzikologické literatury zaměřené na hudbu dvacátého století, a také rozsáhlý archiv obrazových dokumentů a zvukových nosičů.

Vzhledem k tomu, že Bohuslav Martinů mnoho cestoval a žil nejen v Čechách, ale převážně v západní Evropě a Spojených státech, jsou dnes jeho rukopisné partitury, korespondence i jiné dokumenty uloženy v řadě veřejných institucí či v rukou soukromých osob po celém světě. Pořizování kopií těchto materiálů představuje náročnou mnohaletou práci, kterou si Institut Bohuslava Martinů vytyčil za cíl. Lze však předpokládat, že po shromáždění všech materiálů se bude v Praze nacházet základna pro martinůovské bádání, která bude zprostředkovávat informace zájemcům z celého světa.

Nejdůležitějším a největším úkolem institutu je projekt Souborného vydání díla Bohuslava Martinů.