120. výročí narození Charlotte Martinů

Charlotte Léonie Victorine Martinů – Quennehen (1894 – 1978)

               Charlotte Quennehen pocházela z poměrně chudé francouzské rodiny. Narodila se 21. července 1894 v Ochancourtu. Od svých pěti let vyrůstala ve vesničce Vieux-Moulin vzdálené cca 80 km severovýchodně od Paříže. Vyučila se dámskou krejčovou a brzy si našla zaměstnání v Paříži jako švadlena. Právě v Paříži se 10. listopadu 1926 seznámila se skladatelem Bohuslavem Martinů a její život se tím radikálně proměnil. Začala poznávat okouzlující svět umělce, v něm plno zajímavých a slavných osobností, ale zároveň svět kočovný, skromný, svět po boku muže odkázaného na nepravidelné příjmy. A ona, žena slavného skladatele, s naprostou samozřejmostí tvrdě pracovala až do roku 1953 po krejčovských dílnách, celý život se starala o domácnost, v těžkých životních situacích byla manželovi oporou. Tím vším dávala svému muži dárek pro skladatele nejcennější - totiž možnost v klidu a nerušeně komponovat.            

Po svatbě s Bohuslavem Martinů, která se konala 21. března 1931 v Paříži, prožívala Charlotte po boku manžela jeho největší skladatelské úspěchy, ale také strach při útěku před gestapem do Ameriky v roce 1941, či zklamání z poválečného politického vývoje v Československu, který skladateli zabránil vrátit se domů. Manželovu rodnou zem si zamilovala a ještě v roce 1959- tentýž rok, co Bohuslav Martinů zemřel - započala jeho vlast navštěvovat a starala se o šíření jeho hudebního odkazu. V roce 1975 jí bylo uděleno čestné občanství města Poličky a o dva roky později založila Společnost Bohuslava Martinů a stala se její čestnou členkou. Téhož roku (1977) převedla autorská práva z provozování a tištění děl svého muže na nově založenou Nadaci Bohuslava Martinů v Praze a částečně též na Bohuslav Martinů Stiftung v Basileji.  

Charlotte Martinů zemřela 23. listopadu 1978 ve francouzském Villiers le Bel a podle jejího přání být s manželem pochována na poličském hřbitově, odpočívá v hrobce rodiny Martinů u kostela sv. Michaela v Poličce. Ostatky jejího manžela sem byly převezeny z hrobu na švýcarském Schönenbergu o rok později.