AKTUALITY

30
NE
BŘEZEN 2025


Ochutnávka z výstavy Martinů kráčí Prahou - díl 3.


Během pražských studií

„K naprostému soustředění na nástrojovou hru tu zcela zjevně něco chybělo.“ - píše Jaroslav Mihule o líhnoucím se problému Bohuslavových studií na konzervatoři.
 
„Od dětství komponoval a nemínil tuto činnost obětovat úmorně soustředěné práci“ píše dál Mihule. Martinů však domů podává hlášení: „Musíme každý den nejméně šest hodin hrát. Musíme to všechno umět ke zkoušce.“
 
Náznak Bohuslavových obav je cítit z dopisu domů, psaného v prvním pololetí studia:
„Cvičím teď pilně a také to ve škole dobře chodí a dá Bůh [!] že dopadne rok dobře.“
 
Moc dobře nedopadl. Nezvládl zkoušku z houslí. Po prázdninách roku 1907 se Bohuš vrátil do školy s novým režimem ředitele Jindřicha Káana - a to dosti nešťastně. Musel skládat opravnou zkoušku z minulého pololetí. Byl dokonce téměř vyloučen za porušení zákazu veřejného vystupování bez souhlasu ředitelství. Kauza však měla soudní dohru a ředitel Káan přísné rozhodnutí o vyloučení studentů odvolal.
 
V roce 1908 je Martinů, v té době student druhého ročníku, přiřazen k novému učiteli - Jindřichu Bastaři. „K novým učitelům bývají přiřazováni obvykle nejslabší žáci“, píše Mihule a dodává: „Martinů už patřil - žel - k této skupině.“
 
Důvod?
 
„Snad na tom měla podíl Praha pokušitelka, která poličskému muzikantovi nabízela tolik svůdných příležitostí něco zažít a něco nového se dozvědět.“
 
O Martinů pražských dobrodružstvích se více dozvíte na naší putovní výstavě Martinů kráčí Prahou, jejíž vernisáž proběhne již tento čtvrtek v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí v Praze.
https://www.martinu.cz/mkp
 
Zdroj: MIHULE, Jaroslav. Martinů: osud skladatele.