Rozhovor s Jakubem Hrůšou před provedením Suite concertante s Frankem Peterem Zimmermannem v Berlíně. Koncert bude k poslechu v rozhlase ve čtvrtek večer

Jakub Hrůša dirigoval s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin program složený z děl Martinů, Bartóka, Nováka a Janáčka. Sólistou byl vynikající houslista Frank Peter Zimmermann – jeho nahrávka obou koncertů Martinů právě s Jakubem Hrůšou a Bamberskými symfoniky, která vyšla začátkem roku, sbírá mnohá ocenění a pozitivní recenze.

Tentokrát se oba umělci sešli u dalšího díla Bohuslava Martinů, Suite Concertante H 276 II. Záznam koncertu si můžete poslechnout ve čtvetek 29. 4. ve 20:03 na stanici Deutschlandfunk Kultur. Na e-shopu Martinů si také můžete zakoupit novou knihu dirigentových textů "Hrůša o Martinů".

O koncertě mluvil s Jakubem Hrůšou před natáčením Aleš Březina, ředitel Institutu Bohuslava Martinů.

Jak se těšíš na pokračování úspěšného martinůovského projektu s houslistou, s nímž jsi natočil báječné CD koncertů Bohuslava Martinů, které získává nejvyšší hodnocení po celém světě? 
Frank Peter Zimmermann je spolupracovník snů. Každý hudební projekt, do kterého se vrhne, se posléze stane zcela exkluzivním. Mě vedle toho ale fascinuje ještě i to, jak přirozeně v jeho rukou vše vyznívá -- a jak samozřejmá je naše profesní a lidská spolupráce. Ačkoli jsme v přípravě velmi úsporní a efektivní, intenzita a přirozenost našeho souznění v nás i v našem okolí vytváří dojem, že dané dílo spolu hrajeme odjakživa. Věřím, že z toho profituje hlavně Martinů. 
 
Jaký máš vztah ke dvěma zcela odlišným verzím této skladby a která z nich je Ti bližší? 
Shodujeme se s Frankem Peterem v příklonu k druhé, poslední verzi. Ale první má rovněž svoje krásy. Notovali jsme si především v zájmu o jednu její část, která se jmenuje Méditation. 
 
Byl bys ochoten uvažovat o spojení částí první verze s verzí druhou a vytvořit případný nový celek? 
O tom jsem neuvažoval. Myslím, že čistší je se přiklonit k jedné, nebo druhé verzi, eventuálně zahrát z té verze, která je momentálně v provedení odsunuta, ukázku jako bonus. 
 
Jak vnímáš jako dirigent rozdíl nebo naopak podobnost mezi koncertem č. 1, koncertem č. 2 a Koncertantní suitou?
Koncertantní suita je pro mě pokračování hudebního ovzduší Prvního koncertu (ostatně jsou v ní i přímé citace), ale vyzrálejší a svobodnější. Rozhodně bych neřekl, jak by k tomu mohl svádět název, že je Suita podstatně méně hodnotná, než je výpověď v žánru koncertu. (Druhý koncert je samozřejmě závažnější, tam myslím porovnávání již není namístě.) Suita je čtyřvětá, čili má ještě o něco více kontrastu než První koncert, je hravější a rozmanitější. Ale v Arii (druhé větě) přináší zase hlubší nostalgické tóny. Tím se vlastně náladově ocitá jaksi mezi oběma koncerty, má něco z obou stran. Každopádně nás mate svým pojmenováním. Kdyby se taky jmenovala prestižněji Koncert, hrála by se jistě víc, jak si zaslouží.