Dny Bohuslava Martinů 2020 | Smetanovo trio

17. 12. 2020

Bohuslav Martinů /1890 – 1959/
Bergerettes, pět skladeb pro housle, violoncello a klavír H 275
Poco allegro – Allegro con brio – Andantino – Allegro – Moderato
 

Antonín Dvořák /1841 – 1904/
Klavírní trio e moll „Dumky“, op. 90
Lento maestoso – Poco adagio – Andante – Andante moderato quasi tempo di marcia –
Allegro – Lento maestoso

Smetanovo trio /Jitka Čechová klavír, Jan Talich housle, Jan Páleníček violoncello/

SLOVO K PROGRAMU

Triová sestava patří k nejstarším, jaké se v hudbě vyskytují. Rovněž klasicistní klavírní trio je
starší, než klasický smyčcový kvartet. Na počátku a jako nejznámější stojí barokní triová
sonáta; přímější cesta ke klavírnímu triu klasicismu však vede od barokní houslové nebo
flétnové sonáty s cembalem, přes výrazné ovlivnění sonátou klavírní. Mnohdy to bylo právě
klavírní trio, s nímž mladí skladatelé vstupovali na veřejné kolbiště. Navíc byla tria ve své
době velice populární, protože díla tohoto druhu se mohla ideálně uplatnit v salonech
mecenášů, nebo na soukromých koncertech interpretů. K takovým lze snad z programu
dnešního večera přiřadit rané Bergeretty Bohuslava Martinů, které se ovšem svým kouzlem
každému zařazení vzpírají. A Dvořákovy Dumky jsou také jiného druhu a dokazují (jako
ostatně i pozdější Martinů klavírní tria) mimořádné možnosti využití nástrojového obsazení
klasického klavírního tria ve složení housle, violoncello a klavír. Obě tria dnešního večera
však patří k tomu nejznámějšímu a nejpopulárnějšímu z takto nástrojově určených děl obou
skladatelů.

Dumky pro klavírní trio, op. 90 Antonína Dvořáka jsou vrcholným a také posledním,
čtvrtým dílem svého druhu ve Dvořákově tvorbě. Vlastně šestým, ale první dvě raná klavírní
tria se nedochovala. Dvořák Dumky zkomponoval v průběhu tří měsíců, od listopadu 1890 do
12. února 1891. Zřejmě se potřeboval po dokončení Requiem odreagovat něčím „lehčím“.
V dopise příteli Aloisu Göblovi na Sychrov sděluje, že píše „ malé skladby pro housle, cello a
piano. Bude to veselé a smutné. Někde to bude jako zádumčivá píseň, tu zase jakoby veselý
tanec, avšak ve slohu lehčím, abych tak řekl, populárnějším, zkrátka aby to bylo pro vyšší i
nižší.“ Šest dumek, „malých skladeb pro housle, cello a piano“, tvoří na první pohled spíše
cyklus, než klasické trio v duchu, v jakém Dvořák běžně komponoval. V celkovém
uspořádání vět naznačuje ale sonátovou formu. První tři dumky jsou označeny attacca a
mohly by tvořit úvodní větu. Čtvrtá dumka by mohla být pomalá druhá věta, pátá obdobou
scherza a šestá by mohla stát ve funkci závěrečného ronda. Tóninově jsou jednotlivé části
velice různorodé, přestože bývá celé trio označováno tóninou e moll – v té je pouze věta
první; následují cis moll, A dur, d moll, Es dur a c moll. První dumka přináší bohaté proměny
jediného tématu, druhá je silně kontrastní – proti hlavnímu, tichému tématu stojí rytmicky
velice výrazné vedlejší téma; ve třetí části Dvořák použil opět bohaté proměny jediného
tématu. Ve čtvrté se – na zmíněném principu ronda – vrací hlavní, málem pochodové téma;
pátá, allegro, je ze všech částí cyklu nejživější a šestá je opět vystavěna na dvou
kontrastních tématech. Dumka je původně zdrobnělou formou slova duma, které
v ukrajinštině v hudební oblasti znamená zvláštní druh melancholické či zamyšlené písňové 
formy v pomalém tempu. Dumka se objevuje u celé řady romantických skladatelů –
Čajkovského, Musorgského, Chopina…Ovšem pojetí a postavení dumky u Dvořáka je zcela
jiné, jak vyplývá z předchozí charakteristiky: je založené na střídání dvou silně kontrastních
ploch - melancholické a rytmicky divoké. Dvořák vůbec měl rád kontrasty, využíval je v celé
své tvorbě. Nejen v tomto případě to sebou přinášelo bohatší tématický materiál a tím
zároveň možnost vystavět rozsáhlejší hudební plochu. Dumky jsou ve skladatelově tvorbě
zastoupeny jak ve dvou samostatných ranějších kompozicích (op. 12 a op. 35), tak ve
Slovanských tancích, Smyčcovém sextetu op. 48, Klavírním kvintetu op. 81, Smyčcovém
kvartetu op. 51 a vrcholem je právě Klavírní trio e moll Dumky op. 90. Dílo není zdaleka tak
interpretačně jednoduché, jak působí. Dvořák se nechal slyšet, že „Dumky jsou velice
choulostivé, co se týče přednesu“. Dumkami se Dvořák loučil před odjezdem do Spojených v
roce 1892 koncertním turné po Čechách, a s houslistou Ferdinandem Lachnerem a
violoncellistou Hanušem Wihanem hrál jako klavírista trio na více jak čtyřiceti koncertech.
Premiéra Dumek se uskutečnila už dva měsíce po dokončení tria, 11. dubna 1891 v Praze v
rámci slavnostního večera na počest skladatele, který v té době obdržel čestný doktorát
pražské univerzity. Trio vyšlo roku 1894 u berlínského nakladatelství Simrock. Dvořák v té
době pobýval ve Spojených státech a korektury za něho nakonec provedl jeho příznivec a
přítel Johannes Brahms.

Bohuslav Martinů (1890 – 1959) měl oblast komorní hudby velmi rád a jenom tria
představují v jeho tvorbě celkově 15 kompozic. Ovšem klasickému klavírnímu triu věnoval
stejně jako Antonín Dvořák čtyři kompozice, které vznikly v rozmezí jednadvaceti let (1930-
1951). Skladby pro obsazení klavírního tria se v Martinů tvorbě poprvé objevilo za
skladatelových raných let v Paříži (1930 – 5 krátkých kousků; 1939 – Bergerettes); další dílo
následovala o plných dvacet let později v New Yorku, a třetí dokončil v následujícím roce
tamtéž. Trio d moll vzniklo roku 1950 k otevření Haydnovy knihovny v americké Cambridgi u
Bostonu, Trio C dur (Grand trio) je věnováno skladatelovu příteli Leopoldu Mannesovi. Obě
spojují neoklasická východiska s pro Martinů v té době typickými českými názvuky. Klavírní
tria tak procházela celým jeho uměleckým životem a průběžně se do nich promítalo Martinů
tvůrčí směřování. Triové kompozice tak představují výmluvný dokument skladatelského
vývoje Martinů.

Jako „trio“ ovšem pojmenoval jen dvě z nich; druhé v řadě, komponované začátkem
dramatického válečného roku 1939 v Paříži, nese označení Bergerettes. Martinů se v nich
osobitým způsobem hlásí k neoklasicismu, jak bylo typické pro jeho tvorbu 30. let. Pastýřské
písně, jak by se dal titul volně přeložit, mají spíše charakter pětidílné svity než sonátový
charakter a přinášejí sebou v jednoduché třídílné formě i názvuky na českou lidovou
melodiku. Tři z pěti částí jsou vystavěny jako scherzando, nebo scherzo s klidnějším triem
uprostřed. Třetí toto schéma obrací a působí tak téměř jako trio celého díla. Čtvrtá bergeretta
naopak trio vůbec nemá a působí prakticky jednolitě. K třídílnému půdorysu se skladatel opět
vrací v nejrozsáhlejší páté, závěrečné části, která je zároveň nejkontrastnější. V rychlých
částech se projevují pro Martinů typické rytmické postupy, založené na opakování krátkých
úseků skladby. Není úplně jasné, jak skladatel přišel na pojmenování Bergerettes. Bergeretta
byla v 15. století jednoduchá strofická písňová forma truvérů, v 16. století rychlý trojdobý
tanec a v 18. století píseň s poněkud frivolním textem. Současné výrazy se slovem „berger“
se ve francouzštině vztahují vesměs k pastýřskému, přírodnímu horskému prostředí.
Skladatel tedy chtěl nejspíš podtrhnout bukolickou uvolněnost a vřelost i taneční charakter
těchto skladeb. Bergeretty jsou hudbou plnou radosti a jasu, obdivuhodně zcela v protikladu
k atmosféře doby, kdy vznikaly – krátce před okupací skladatelovy vlasti. Martinů Bergerettes
dokončil 20. února 1939 v Paříži, ale nikdy je neslyšel; našly se až v jeho pozůstalosti a
tiskem vyšly a v podání Foerstrova tria poprvé zazněly až v roce 1963.

Jana Vašatová

INTERPRETI

Smetanovo trio, založené v roce 1934 klavíristou Josefem Páleníčkem, patří
k nejprestižnějším českým souborům současnosti. Je pravidelným hostem významných pódií
doma (Pražské jaro, Janáčkův máj) a v zahraničí (Francie, Německo, Velká Británie,
Japonsko, USA). Spolupracuje s předními dirigenty — Jiří Bělohlávek, Libor Pešek nebo
Stanislav Vavřínek — a s domácími i zahraničními orchestry, například Bamberger
Symphoniker, Orchestre National des Pays de la Loire nebo Symfonický orchestr hl. města
Prahy FOK. Smetanovo trio realizovalo celou řadu nahrávek u domácích a zahraničních
společností, od roku 2000 pravidelně nahrává pro firmu Supraphon. V březnu 2016 vyšla souborná
nahrávka trií B. Martinů, která začala okamžitě sklízet úspěchy po celé Evropě a v USA.
Zvítězila i v celosvětovém hlasování o nejlepší komorní CD roku a získala tak prestižní BBC
Music Magazine Award 2017.