Ve věku 91 let zemřela Eliška Nováková

Ve věku 91 let zemřela 13. září 2019 klavíristka a pedagožka Eliška Nováková. Byla manželkou skladatele Jana Nováka a v rámci svých vystoupeních se soustavně věnovala propagaci skladatelského díla Bohuslava Martinů. Poslední rozloučení se bude konat 20. září 2019 od 10.30 v kostele sv. Albana v německém Burgriedenu. Jako vzpomínku na Elišku Novákovou zveřejňujeme text Jarmily Mráčkové uveřejněný v Martinů Revue 2019/1 při příležitosti jejích 90. narozenin. Čest její památce!

Jarmiala Mráčková: Eliška Nováková jubilující

Pianistka a pedagožka Eliška Nováková (rozená Hanousková), od roku 2012 čestná členka Bohuslav Martinů Society, oslavila 30. července 2018 devadesáté narozeniny. Oslavila je nejen ve společnosti dcer, klavíristky Dory a flétnistky Clary, ale komorním koncertem za přítomnosti oficiálních hostů.

Eliška Nováková po maturitě na gymnáziu vystudovala hru na klavír na brněnské konzervatoři. Absolvovala roku 1950 a dál se soukromě vzdělávala u prof. Františka Schäfera (který nesměl v letech 1949–1958 učit na JAMU). Tehdy začala její koncertní činnost. V Hudebních rozhledech roku 1957 napsal kritik František Hrabal: „ … mladá, neobyčejně talentovaná klavíristka … patří v Brně nesporně k reprodukčním špičkám své generace a u níž si velmi vážíme jejího pečlivého dramaturgického rozmyslu a stálé propagace skladatelského díla Bohuslava Martinů.“ Tato slova byla napsána po provedení Sonáty pro klavírod Martinů, kterou uvedla 3. prosince 1957 v Brně ve světové premiéře. V československé premiéře hrála Fantaisii et Toccaturoku 1955, v české premiéře Concertino pro klavír a orchestrroku 1954. Účinkovala v prvním cyklu provedení komorních skladeb Martinů, který uspořádal Zdeněk Zouhar v Univerzitní knihovně v Brně. Český rozhlas Brno má čtrnáct jejích nahrávek s dílem Bohuslava Martinů. Roku 1956, v roce vzniku Státní filharmonie Brno, účinkovala s manželem, skladatelem Janem Novákem na prvním zahraničním zájezdu tohoto orchestru na festivalu Varšavská jeseň (Koncert pro dva klavíry a orchestr od Jana Nováka). Po okupaci roku 1968 odešli manželé Novákovi s dvěma malými dcerami do zahraničí – zprvu do Dánska, pak Itálie (Rovereto, Riva), až posléze zakotvili v německém Ulmu. Četné programy jejich klavírního dua – z Itálie, Švýcarska, Španělska (Ibiza) – svědčí o uvádění českých soudobých skladatelů a také o opakovaném provádění Slovanských tanců Antonína Dvořáka. 

Eliška Nováková působila do roku 2014 také pedagogicky. Sympatická, šarmantní dáma navštěvuje po roce 1990 naši republiku, účastnila se 17. listopadu 2009 v Besedním domě koncertu Pocta Janu Novákovi. Notový materiál skladeb svého manžela darovala Českému muzeu hudby – Národnímu muzeu v Praze.