Max Kellerhals by se dnes dožil 100 let

Dnes by se dožil 100 let velký milovník hudby, švýcarský kněz a blízký přítel Bohuslava Martinů Max Kellerhals (24. 9. 1918 - 24. 8. 2013), který působil jako kaplan v blízkosti Liestalu, kde Martinů v roce 1959 zemřel. Max Kellerhals byl Martinů přítelem od roku 1955, strávil s ním poslední dny jeho života a podílel se na organizaci jak pohřbu ve Švýcarsku, tak převozu jeho ostatků o dvacet let později do Československa.

Seznámili se v září roku 1955 ve francouzském Besançonu, kde oba navštívili koncert, na kterém zazněl Koncert pro dva klavíry a orchestr pod vedením Rafaela Kubelíka. „Když se manželé Reberovi vrátili z USA, navštěvovali jsme společně Rafaela na jeho orchestrálních zkouškách, jako např. také v Besançonu. V průběhu zkoušky se dostavil jakýsi manželský pár a posadil se šikmo nalevo od nás. O přestávce k nám přišel Rafael a zeptal se nás: “Znáte se? To jsou přece manželé Martinů.” No a tak vznikl náš velmi spontánní vztah, který trval až do smrti Bohuslava Martinů. Ten koncert v Besanconu byl ohromný, zazněl na něm mj. jeho Koncert pro dva klavíry a orchestr v podání belgického klavírního dua Reding-Piette, které hrálo fantasticky, publikum šílelo a byl to neuvěřitelný úspěch,“ vzpomínal Max Kellerhals. Od té doby se s Martinů při jeho švýcarských pobytech u Paula Sachera pravidelně potkávali.

V roce 1958 v Basileji byl Max Kellerhals přítomen na premiéře oratoria Epos o Gilgamešovi, kde seděl vedle Martinů v první řadě a v lednu 1959 i na opeře Juliette ve Wiesbadenu, vůbec posledním představení Juliette, které Martinů navštívil. V létě roku 1959, kdy byl Martinů hospitalizován v nemocnici, se stal Max Kellerhals jedním z nebližších přátel manželů Martinů. Charlotte Martinů jej požádala, aby jejich sňatek dodatečně církevně požehnal, čemuž Max Kellerhals vyhověl a znovu je 16. srpna 1959 oddal. „My všichni jsme si takřka se slzami v očích, jak jsme byli pohnuti, přiťukli na svatbu Charlotty a Martinů v pokoji, ve kterém o 14 dní později zemřel. Pro nás zúčastněné to zůstane navždy něčím úžasným a nezapomenutelným,“ vzpomínal Kellerhals.

Po smrti Martinů byl Kellerhals přítomen na pohřbu, kde vedl zádušní mši a hovořil nad rakví. V roce 1979 při převozu ostatků se zúčastnil exhumace i následného obřadu v Poličce. Kdykoliv byla příležitost, navštěvoval švýcarský, ale i pražský festival Bohuslava Martinů a veškerá provedení jeho oper v blízkém zahraničí.